Vzpomínka na Karla Frantu

Karel Franta19. července přišla do našeho města smutná zpráva, že se libčický rodák, akademický malíř a ilustrátor Karel Franta, jen o pár měsíců nedožil 90 let, ke kterým mu chtěla jeho dcera v Libčicích uspořádat výstavu. Všichni, kdo jej známe z jeho obrazů a ilustrací dětských knížek, nikdy nezapomeneme na laskavé a vtipné obrázky, které umí vyprávět i beze slov. Však také za své ilustrace získal řadu významných ocenění jako např. vyznamenání OSN Grand Prix UNICEFF, které obdržel v r. 1986 ve Frankfurtu nad Mohanem. V r. 2016 dostal Cenu Artis Bohemiae Amicis za šíření dobrého jména české kultury doma i v zahraničí přímo z rukou ministra kultury Daniela Hermana, jenž ve svém proslovu mimo jiné řekl, že Karel Franta je umělec, který se svým dílem významně zasloužil o kultivaci dětského výtvarného vkusu.

K takovým metám se K. Franta propracoval díky svému talentu, píli a smyslu pro krásu i Karel Frantahumor, který se promítal do jeho malování i vyprávění. Miloval hudbu, což je z mnoha jeho obrazů patrné, neboť řada postaviček, čerty nevyjímaje, třímá v rukou hudební nástroje. K výtvarnému umění měl blízko již od mládí. Vyučil se grafickým kreslířem a litografem a teprve až poté vystudoval pražskou Akademii výtvarných umění. Ovlivněn svými kolegy J. Trnkou a H. Zmatlíkovou se zaměřil na dětské ilustrace, a tak v 60. a 70. letech ilustroval tehdy velmi oblíbené časopisy Sluníčko, Ohníček a Pionýr, na které si pamětníci té doby jistě vzpomínají. Karel Franta je též autorem mezi dětmi velmi populárních komiksů, jako je Malý Vinnetou a Strašidýlko Kuk. Výčet jeho děl a prací by byl nekonečný. Ilustroval přes sto dětských knih nejen českých, ale i německých a francouzských autorů, dokonce zabrousil i do animovaného filmu, kde se podílel na několika filmech.

Každý, kdo se s Karlem Frantou kdy setkal osobně, mi dá za pravdu, že to byl moudrý, zkušený a laskavý člověk, s kterým byla často velká legrace, protože byl skvělým vypravěčem. Mluvil, jak maloval a maloval, jak mluvil. Jeho příběhy gradovaly k vtipné pointě, stejně tak jako jeho obrazy.

Paradoxně jsem se s ním neseznámila v Libčicích, ale v Praze při natáčení rozhlasového pořadu Tobogan, který moderoval můj kamarád Tomáš Sláma. K jednomu vysílání byl pozván i malíř Karel Franta a při vyprávění o jeho cestování s přítelem spisovatelem Františkem Nepilem se Divadlo U Hasičů, odkud se pořad živě přenášel, a možná i rádia u lidí doma, otřásala smíchem. Jednu chvíli to vypadalo, že Karel Franta nebude mít čas na malování a stane se z něj celebrita nejen rozhlasová, ale i televizní, kam byl též několikrát pozván. Malíř však zůstal malířem až do posledního okamžiku svého života, kdy s básníkem Františkem Novotným vydali knížky básní, které F. Novotný složil na motivy Frantových obrazů. Ta poslední však zůstala nedokončená...

Největším přáním K. Franty, jak mi prozradila jeho dcera Eva, bylo, aby měl svou stálou výstavu, nejlépe vlastní galerii, v Libčicích nad Vltavou. Zda se to podaří, je zatím nejisté, ale byla by to pro naše město velká čest, kdyby zde dílo slavného rodáka Karla Franty navždy žiloa vzdávalo hold jeho památce.

 

Bez názvu

Další články autora