Akademický malíř Josef Hanel Dolanský (1841-1918)

Tento, možná poněkud zapomenutý, ale ne bezvýznamný umělec
se narodil v Dolanech v rodině hostinského Františka Hánla a matky Agátky rozené Warwařovské. Po skončení povinné docházky obecní školy v Libšicích a absolvování gymnázia v Praze začal v roce 1859 studovat na Akademii výtvarného umění u významného portrétisty Eduarda Engardta a krajináře Maxe Haushoffera. Na doporučení výše
jmenovaných profesorů v roce 1863 přešel do Mnichova, kde dva roky pokračoval ve studiu malířství a kreslení. V zimním semestru 1865 se vrátil na pražskou Akademii, kde 1. 5. 1866 ukončil studium s velmi dobrým prospěchem. Následně odjel malovat nástěnné práce do Insbrucku, ostatně v Alpách pobýval a maloval s profesorem Haushofferem již předtím během studií.

V roce 1869 se podrobil ve Vídni státní zkoušce z učitelského kreslení a stal se profesorem ve Štýrském Hradci, zanedlouho přijal místo profesora kreslení na gymnáziu v Rakovníku, odkud dojížděl do Prahy, kde
vypomáhal malíři Fr. Ženíškovi při výzdobě stropu hlediště Národního divadla.

J. Hanel Dolanský byl zejména krajinářem dolního Povltaví s nevšední technickou zručností a sociálním cítěním. Svoje obrazy neprodával, pouze některé rozdal svým sourozencům, kteří si jejich prodejem opatřovali svoje vlastní živobytí.

Pod tlakem přátel se účastnil dvou kolektivních výstav pořádaných k císařovu jubileu ve Vídni roku 1891 a v Praze 1911. Zemřel v 77 letech jako „starý mládenec“ v rodných Dolanech den před vznikem Československé republiky a pohřben byl na římsko-katolickém hřbitově v Libčicích nad Vltavou.

Více než 120 obrazů z pozůstalosti, dovezených žebřiňákem z malířova ateliéru v Praze na Vinohradech, bylo symbolicky oceněno jeho přítelem a malířem J. Holubem a rovnoměrně rozděleno mezi jeho sourozence – bratra Františka a sestry Annu Regnemerovou a Josefu Urbánkovou.
To je pravděpodobně důvod, proč byl po své smrti neprávem
zapomenut, a proto zůstává širší veřejnosti zcela neznámý.

Čerpáno z podkladů, které před více než 40 lety nashromáždili Oldřich Hánl a Jiří Hrivňák.

 

Bez názvu Bez názvu

Další články autora